Když hledáte odpovědi a najdete jen další otázky. Proč stát na jednom místě vykoupí budovy a pozemky na území bývalého tábora a jinde hraje mrtvého brouka? Proč si nepřipomínáme mrtvé z uranového pekla?
Je mi nějak smutno z mého rodného Jáchymova. Z toho, jak se staví ke své minulosti nebo spíše jak předstírá, že se vlastně nic nedělo. Nemám na mysli tu minulost stříbrnou, ale tu novější, uranovou. Jak jsme se s tím vypořádali? Nijak. Nebo ano? Jistě, máme Křížovou cestu ke svobodě u kostela. Máme každoroční setkání politických vězňů (jak dlouho budou moci jezdit?), máme Naučnou stezku Jáchymovské peklo. Máme štolu č. 1. nebo zpola zastrčenou miniexpozici v muzeu. A máme … vlastně už nic. Naskakuje mi z toho spousta otázek.
Proč to tak je?
Vždyť památníky vyhlazených obcí za války máme, německé koncentrační tábory si připomínáme (jakž takž). Nedávno stát vykoupil pozemky pod bývalým táborem v Letech. Popravení a umučení německou okupační správou jsou připomínáni. A také to je vše v naprostém pořádku. Čím více si to budeme připomínat, tím spíše to nebudeme opakovat (doufám).
Tak proč je Jáchymov v tomhle jiný? Nebo snad máte pocit, že není?
Tak si pojďme připomenout tábory na Jáchymovsku. Svornost – štola č. 1. Fajn. Lágr Svornost – odkrytá ani ne třetina plochy tábora a zbytek nezájem. Nikolaj a Eduard – nic. Eliáš – skautská mohyla. Adam, Barbora, Eva, Mariánská, Bratrství – nic. Rovnost – zbytky staveb a zarostlá a rozpadající se Palečkova zahrádka s hradem. Vykmanov s Věží smrti – nic (projekt by byl, ale to je vše). Vidíte pomníky? Pamětní desky? Jste schopni vyjmenovat deset osobností, které si peklem uranových dolů prošli?
Proč je tato etapa historie města i státu na vedlejší koleji?
Možná to vím. Je za tím stud. Nejde to totiž hodit na nikoho cizího. Nejde říct – to ONI. Tady totiž žádní oškliví oni nebyli a nejsou. Byli a jsme tu jen my. Dozorci nebyli Němci, Rusové, Rakušani. Byli to Češi. Žádní eSeSáci, ale příslušníci SNB – Sboru národní bezpečnosti. A obyvatelé města? Těžko tvrdit, že o ničem nevěděli. Vždyť tábory v Jáchymově byly i přímo ve městě, nebyly schované za kopcem jako Mauthausen nebo Buchenwald.
Dovedete si představit zahrádkářskou kolonii v Terezíně? A vadila by Vám tam? Opravdu? A proč tedy nevadí na Rovnosti. Líbil by se Vám německý koncentrační tábor zarostlý lesem a zapomenutý? Nelíbil? A co tedy říkáte na Nikolaje, Evu, Adama nebo Mariánskou?
Opravdu by byl takový problém třeba Nikolaje vyčistit, vybudovat repliku baráků a oplocení a udělat tam expozici? Postavit k silnici důstojný památník? Co třeba „Jáchymovský autobus“? Že nevíte, o co šlo? Tak vidíte. A přitom zrovna ten by Nikolaje vyjadřoval celkem přesně. Skupina vězňů obtočená ocelovým uzamčeným lankem. Které se zařezávalo do masa při každém klopýtnutí.
Údolí živé vody a zároveň Pekelné údolí. To je Jáchymov.
Nic s tím neuděláme, protože co se stalo, nejde odestát. Ale měli bychom v sobě najít sílu říct, že to bylo a důstojně si to připomínat. Nesoudit, ale poukazovat. Jako varování, čeho je člověk schopen ve jménu jakékoliv ideologie, která se třeba i zpočátku jeví jako přínosná.
Autor: Miroslav Palfi
