Vztahy mezi Čechy a Němci na Chebsku se během posledních desetiletí výrazně proměnily. Z někdejších politicky citlivých debat o odsunu sudetských Němců či vracení majetku se stalo obyčejné sousedské soužití založené hlavně na spolupráci a každodenních kontaktech. Místní politici dnes mluví o přirozeném partnerství, které funguje bez větších emocí i historických křivd.
Podle bývalého starosty Chebu a současného ředitele místního divadla Jana Svobody (ODS) z regionální politiky prakticky zmizely výrazně protiněmecké postoje. Připomněl, že lidé a politické skupiny, které podobné názory dlouhodobě prosazovaly, už dnes ve veřejném prostoru nehrají významnou roli. Atmosféra se podle něj změnila i při připomínkách citlivých historických událostí, například při odhalení památníku lidem, kteří zahynuli při pokusu překročit za komunismu hranici do Německa.
Chebsko je dnes často uváděno jako příklad pragmatické přeshraniční spolupráce. Historické vazby mezi oběma stranami hranice připomínají i některé neobvyklé skutečnosti. Město Cheb například po dobu studené války vlastnilo část svých lesů na německém území a plnou správu nad nimi získalo až v roce 2012. V Chebu také vznikl hřbitov německých vojáků padlých během druhé světové války.
Významnou roli v obnově památek v regionu sehrála i nadace Historický Cheb, kterou finančně podpořil vysídlený rodák Anton Hart. Díky jeho pomoci se podařilo obnovit například poutní místo Maria Loreto. Ve správní radě nadace dnes působí i jeho dcera.
Na změnu vztahů upozorňuje také místostarosta Chebu Michal Pospíšil (ODS), který stál už před dvaceti lety u organizace přeshraniční zahradní výstavy propojující Cheb a německý Marktredwitz. Podle něj dnes už podobné akce nejsou zatíženy politickými projevy, ale zaměřují se hlavně na společenská setkání a udržování tradic.
Podobnou zkušenost mají i menší obce v příhraničí. Starosta Lipové Tomáš Linda (ODS) připomněl obnovení silničního spojení s Německem i společné projekty, do nichž se zapojují děti, senioři nebo dobrovolní hasiči. Obě strany hranice nyní připravují také společnou péči o přírodní lokalitu Železná hůrka. Podle Lindy by bylo ideální budovat vzájemné vztahy už od mateřských a základních škol.
Nejvíce je ale proměna vztahů patrná v každodenním životě obyvatel regionu. Češi pravidelně jezdí do Německa za nákupy potravin či drogerie, zatímco Němci míří do českých restaurací nebo obchodů. Mnoho lidí z Chebska navíc pracuje za hranicemi. Lepší pracovní podmínky v Německu podle Jana Svobody odvedly například část technických pracovníků z chebského divadla.
Další posílení přeshraničních vazeb by mohl přinést i plánovaný příchod automobilky Daimler Trucks do Chebu. Region tak dál potvrzuje, že někdejší hranice rozdělující dva světy dnes funguje především jako prostor běžné spolupráce a každodenního života.
Proč někteří populisté znovu otevírají česko-německé spory
Přestože se vztahy mezi Čechy a Němci v příhraničí během posledních desetiletí výrazně uklidnily a většina lidí dnes vnímá sousední zemi hlavně jako partnera pro práci, obchod nebo běžný život, v české politice se čas od času znovu objevují snahy vracet do veřejné debaty staré historické křivdy. Nejčastěji s nimi pracují populističtí politici, nejvíce představitelé hnutí SPD Tomia Okamury.
Důvod je především politický. Historická témata spojená s odsunem sudetských Němců nebo obavami z majetkových nároků dokážou i po desítkách let vyvolat silné emoce, zejména u starší generace. Pro populistické politiky jsou podobná témata výhodná, protože umožňují jednoduše rozdělit společnost na „nás“ a „je“. Místo složitých ekonomických či sociálních problémů nabízejí snadno pochopitelného protivníka a apelují na strach, národní identitu nebo pocit ohrožení.
V praxi přitom většina podobných obav už dávno neodpovídá realitě. Na Chebsku i v dalších příhraničních regionech jsou dnes česko-německé vztahy převážně pragmatické. Lidé spolu obchodují, pracují, navštěvují kulturní akce a běžně překračují hranici bez pocitu historického napětí. Mladší generace často vnímá Německo spíše jako prostor pracovních příležitostí nebo kvalitnější infrastruktury než jako symbol starých konfliktů.
Právě proto se mohou někteří politici snažit tato témata znovu otevírat. V době nejistoty, ekonomických problémů nebo poklesu důvěry ve stát bývá hledání vnějšího nepřítele účinným nástrojem mobilizace voličů. Historické spory mají navíc výhodu v tom, že jsou emocionálně silné, ale zároveň už většinou nehrozí jejich skutečné řešení či konfrontace. Politická rétorika tak může fungovat hlavně na symbolické úrovni.
Na druhé straně zkušenosti z pohraničí ukazují, že každodenní život bývá často silnější než politická hesla. Lidé, kteří spolu pravidelně pracují nebo se znají osobně, mají menší tendenci podléhat zjednodušeným představám o „nepřátelích za hranicí“. Právě proto místní politici zdůrazňují význam společných projektů, školních výměn nebo kulturních akcí. Osobní zkušenost totiž často nejlépe odbourává stereotypy, na nichž populistická politika staví.
REDAKCE / Zdroj: ČTK / Titulní obrázek je ilustrační